Koncem roku 1906 se americký průmyslník, filantrop a sběratel umění Charles Lang Freer (1854-1919) vydal poprvé do Egypta. Krátce po svém příjezdu strávil dva dny (17. a 18. prosince 1906) s dvěma místními řeckými kněžími, kteří mu měli pomoci posoudit hodnotu čtyř pergamenových rukopisů v řečtině, jež se chystal koupit od arabského obchodníka se starožitnostmi Aliho Arabiho v Gíze.
Ve středu 19. prosince 1906 si Charles Freer do svého deníku stručně zapsal: „Káhira. Dopoledne koupil rukopisy a odpoledne je zaplatil.“
Dalších dvanáct měsíců vědělo o zakoupených biblických rukopisech jen několik badatelů. Až v prosinci 1907 se veřejnost dozvěděla, co Charles Freer vlastně koupil:
- Pergamenový rukopis s řeckým textem starozákonních knih Deuteronomium a Jozue, který byl paleograficky datován do 4. století nebo 5. století.
- Pergamenový rukopis obsahující řecký text Žalmů (6./7. století).
- Pergamenový rukopis s listy apoštola Pavla (5. století).
- Pergamenový rukopis s řeckým textem čtyř kanonických evangelií. Dochovalo se 187 listů (374 stran, z toho 372 popsaných). Paleograficky byl tento evangelijní rukopis datován do 4./5. století. Někteří badatelé se však domnívají, že vznikl v 5. století, nebo dokonce až v 6. století.
V kritických vydáních řeckého textu Nového zákona je tento evangelijní rukopis uváděn jako Washingtonský kodex (W [032]). Tento rukopis je mimo jiné zajímavý svým neobvyklým pořadím čtyř evangelií: Matouš, Jan, Lukáš a Marek. Na prvních dvou místech jsou evangelia sepsaná apoštoly (Matouš a Jan) a po nich následují evangelia od těch, kteří do nejužšího kruhu Ježíšových učedníků nepatřili: Lukáš a Marek. Toto pořadí evangelií se nachází rovněž v Codexu Bezae Cantabringiensis (Bezův kodex [D]) z 5. století a také v papyru 45 (Chester Beatty Papyrus I). Obvyklé pořadí čtyř kanonických evangelií, jak je dosvědčeno ve většině řeckých rukopisů, je Matouš, Marek, Lukáš a Jan.
Zdroj: https://asia.si.edu/explore-art-culture/collections/search/edanmdm:fsg_F1906.274/.
Spor o místo nálezu Freerových biblických rukopisů
Podle prvních zpráv pocházely z Achmímu v Horním Egyptě. V zimě 1907–1908 se Charles Freer vrátil do Egypta, aby zjistil, odkud tyto rukopisy jsou, případně objevil další rukopisy z tohoto nálezu. Ali Arabi, od kterého při první návštěvě koupil biblické rukopisy, však nyní Freerovi řekl, že rukopisy pocházejí z Dime v oblasti oázy Fajjúm, asi 90 km jihozápadně od Káhiry.
Zveřejnění studie a faksimile evangelijního rukopisu
Na podzim roku 1907 požádal Charles Freer profesora latiny Francise W. Kelseyho (1858–1927) na Michiganské univerzitě, aby dohlédl na přípravu odborného vydání těchto rukopisů. Tímto úkolem byl nakonec pověřen profesor Henry A. Sanders (1868–1956). V prosinci 1907 představil první výsledky svého bádání několika akademickým institucím.
Henry Sanders napsal, že když poprvé uviděl tyto rukopisy v říjnu 1907, uvědomil si, jakou mají hodnotu:
„Okamžitě bylo rozhodnuto nejen o úplném zveřejnění rukopisů, ale také o co nejdůkladnějším pátrání po chybějících částech a souvisejících nálezech, jakož i po původním místě uložení těchto rukopisů.“
Zdroj: Henry A. Sanders, The New Testament in the Freer Manuscripts. Part I: Washington Manuscript of the Four Gospels, The Macmillan company, New York 1912, s. 1.
Vydání studie a faksimile evangelijního rukopisu v roce 1912 vzbudilo velkou vlnu zájmu, jako tomu bylo na konci roku 1907, kdy se veřejnost o koupi Freerových rukopisů poprvé dozvěděla.
Deník New York Times přinesl 18. května 1913 článek s titulkem:
„STAROVĚKÁ ŘECKÁ BIBLE ODKRÝVÁ VERŠE ZAPOMENUTÉ PO STALETÍ“
„Charles L. Freer ji koupil od arabského obchodníka v Gíze. Ukázala se její důležitost. Nacházejí se v ní verše známé svatému Jeronýmovi, které však chybějí v pěti předchozích kodexech.“
Co je tzv. Freerovo logion?
Zmínka o „verších ztracených po staletí“ se týkala dodatku k 14. verši 16. kapitoly Markova evangelia (Mk 16,14) se objevuje zvláštní doplněk, rozhovor učedníků se vzkříšeným Ježíšem, který po dvanácti větách volně přechází do kanonického textu (MK 16,15b). Dochoval se pouze ve Washingtonském rukopise.
Tento úryvek, kterému se v odborných kruzích říká Freerovo logion, znal i křesťanský spisovatel a překladatel Jeroným ze Stridonu (347-420; Contra Pelagius 2.15). Slovo logion pochází z řečtiny a znamená „výrok“.
„A oni se hájili a říkali: ‚Tento věk bezpráví a nevěry je poddán satanovi, který nedovoluje, aby to, co je znečištěno duchy, pochopilo Boží pravdu a moc.‘ ‚Zjev proto již svou spravedlnost,“ říkali Kristu. A Kristus jim odpověděl: ‚Lhůta satanovy pravomoci je již naplněna, ale blíží se jiná nebezpečí. Avšak byl jsem vydán na smrt za hříšné, aby se obrátili k pravdě a už nehřešili, a aby se stali dědici nebeské duchovní a nepomíjející slávy spravedlnosti.“
Zdroj: Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, ČBS-CBS, Praha 2016. s. 306.
Charles Freer věnoval získané biblické rukopisy Smithsonovskému institutu. Jsou uloženy ve Freer Gallery of Art ve Washingtonu, D.C. a patří mezi jedny z nejdůležitějších biblických rukopisů na světě.