Asi 150 km jihozápadně od Káhiry leželo město Oxyrhynchos (dnešní vesnice Bahnasa). Při archeologických vykopávkách na přelomu 19. a 20. století byl na tomto místě objeven velký počet textů psaných na papyru – literární díla, úřední dokumenty i soukromé záznamy. Převažují texty v řečtině, jsou tu texty v koptštině, latině a dalších jazycích.
Starověké dopisy, které psali obyčejní lidé
Britský papyrolog Peter Parsons uvádí, že ze starověkého Řecka a zejména z antického Říma se dochovalo mnoho dopisů, ale ty přežily především proto, že je napsali velcí mužové a po jejich smrti je sesbírali jejich obdivovatelé.
„Řecký Egypt nám nabízí něco zcela odlišného: obrovský poštovní vak namátkou vybraných dopisů, které si psali obyčejní lidé, jejichž jména by jinak do dějin vůbec nevstoupila.“
(Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku, BB/Art, 2008, s. 181.)
Díky dochovaným dopisům z egyptského Oxyrhynchu nám před očima ožívají obyčejní obyvatelé, od nichž se člověk 21. století až tak neliší.
Co nám prozrazuje 440 dopisů o emocích tehdejších lidí?
Belgický papyrolog Willy Clarysse ve své studii „Emotions in Greek Private Papyrus Letters“ (Ancient Society 47, 2017, s. 63–86) sleduje, jak lidé ve starověkém Egyptě vyjadřovali v soukromých dopisech radost, starost, smutek nebo hněv. Zároveň však upozorňuje, že většina těchto emocí není zachycena přímo: lze je rozpoznat podle tónu, stylu či opakování slov nebo použití intezifikačních částic „velmi“, „hodně“ nebo „málo“.
Autor vycházel z databáze Trismegistos [stav k 1. lednu 2017], která uvádí 8044 řeckých dopisů, z nichž 4736 je označeno jako soukromé (avšak rozdělení na úřední a soukromé dopisy je často neostré). Z celkového korpusu Willy Clarysse vybral 440 soukromých dopisů, které vznikly v období od 3. stol. př. n. l. až po 7. století n. l. tyto dopisy nepocházejí pouze z Oxyrhynchu, ale i z dalších egyptských nalezišť.
Asi 30 % dopisů se zabývá tématy, jako je dlouhé čekání na zprávy od blízkého člověka, smutek z odloučení nebo starost o zdravotní stav adresáta.
Často se v nich objevují tato řecká slovesa: ἀγωνιῶ (agónió,„znepokojovat se, mít strach“), λυποῦμαι (lypúmai, „být smutný, rmoutit se“), μέμφομαι (memfomai, „vyčítat, kárat“), θάυμαζω („divit se“).
Clarysse upozorňuje, že ženy tvoří asi 20 % autorů i adresátů, což je vzhledem k tehdejší míře negramotnosti značný podíl.
Ukázky z papyrů nalezených v egyptském Oxyrhynchu:
P. Oxy. XII 1481 (1. stol. př. n. l.)
Voják Theonas v tomto dopise uklidňuje svou matku:
„Je třeba, abys věděla, že jsem ti nepsal tak dlouho, protože jsem v táboře, a ne proto, že jsem nemocen, buď tedy klidná. Velice jsem se trápil [λίαν ἐλυπήθην], když jsem se dověděl, že ti to řekli, přece jsem nebyl nijak vážně nemocen. Velice se zlobím [μέμφομαι] na toho, kdo ti to donesl.“
Zdroj: Anna Świderkówá, Když papyry promluvily, Orbis, Praha 1971, s. 96.
P. Oxy. XIV 1676.10 (4. stol. n. l.)
„Měl jsem velkou radost, když jsem dostal tvůj dopis, který mi předal nožíř; ale dopis, o kterém píšeš, že mi ho posíláš po synu tanečnice, jsem nedostal. Víš, byl jsem rozrušen [λίαν ἐλυπήθην], že jsi nepřijela na narozeniny mého syna, ani ty, ani tvůj manžel, jelikož ses s ním mohla těšit mnoho dnů. Nu, jistě jsi měla na práci lepší věci, a proto jsi námi pohrdla. Co se mě týče, vždycky jsem ti přál dobrý život stejně jako sobě, ale jsem také rozrušen [λυποῦμαι], že jsi pryč ode mě.“
Zdroj: Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku, BB/Art, 2008, s. 180.
Dopis od vzdorovitého syna (2./3. stol. n. l.)
Pap. Oxy. 1.119 byl publikován v prvním svazku díla The Oxyrhynchus Papyri v roce 1898.
„Theón pozdravuje otce Theóna!
Krásně jsi to provedl: nevzal jsi mě s sebou do města. Jestliže mě nechceš vzít s sebou do Alexandrie, nenapíši ti žádný dopis, nebudu na tebe mluvit ani ti nebudu přát zdraví. (...)
Pěkně jsi to provedl! Dary jsi mi poslal velké - lusky! Obalamutili mě toho dvanáctého, když jsi odplul. Ale, pošli pro mne, snažně tě o to prosím. Nepošleš-li, nejím ani nepiji. Tak! Přeji ti, aby ti bylo dobře. 13. ledna."
Překlad tohoto papyru jsem převzal z knihy Tajemství papyrů, vybral a přeložil Čestmír Vránek, Praha 1972, s. 20n.