Nejstarším řeckým majuskulním rukopisem, který obsahuje úplný Nový zákon, je Sinajský kodex. Tento pergamenový kodex byl sepsán asi v polovině 4. století v Palestině (v Césareji ?) nebo v Egyptě. Rukopis sepsali přinejmenším tři písaři.
- Sinajský kodex obsahuje větší část řeckého textu Starého zákona a až na malé mezery celý Nový zákon.
- Na konci Nového zákona je připojen List Barnabášův a Hermův pastýř.
- Rozměry listů kodexu jsou 43 x 38 cm. Každý list má čtyři sloupce (v mudroslovných spisech pouze dva sloupce) s 48 řádky.
- Kodex původně měl 743 listů (1 486 stránek).
- Kodex se dnes nachází na více místech: 649 stránek je v Londýně, 86 stránek v Lipsku, části 8 stránek jsou v Petrohradu.
- V 19. století se kodex nazýval Codex Sinaiticus Petropolitanus. Koncem roku 1933 se označení Petropolitanus přestalo používat.
- Rukopis obsahuje velké množství oprav, z nichž některé jsou ze 6.-7. století, a také později vepsané označení Eusebiových kánonů.
- Konstantin von Tischendorf ho označil prvním písmenem hebrejské abecedy ℵ.
„Poklad“ v koši na odpadky
Sinajský kodex objevil při své první návštěvě v r. 1844 v řeckém pravoslavném klášteře sv. Kateřiny na úpatí hory Sinaj lipský evangelický teolog Konstantin von Tischendorf (1815–1874), který pátral po rukopisech Nového zákona. V objemném koši v koutě knihovny našel 129 pergamenových listů. Po jejich prozkoumání zjistil, že má před sebou text řeckého překladu Starého zákona.
Představený kláštera mu daroval 43 listů. V roce 1853 se Tischendorf vrátil, aby získal zbylé listy, ale nikdo si už nepamatoval, kam se poděly.
Právě těchto 43 listů 129 (zanechal po sobě 86 listů), které Tischendorf po svém návratu do Lipska brzy vydal. Tischendorf předal rukopisné stránky saskému králi Fridrichu Augustovi, který jeho cestu sponzoroval, a ten je označil jako Codex Friderico-Augustanus.
Listy s textem Nového zákona
Potřetí Tischendorf navštívil klášter 31. ledna 1859. Když už chtěl odjet, pozval ho do své cely hospodářský správce kláštera a ukázal mu větší počet pergamenových listů. A mezi nimi k velké Tischendorfově radosti bylo 147 listů s textem Nového zákona.
Za ne zcela jasných okolností byl Sinajský kodex darován ruskému Alexandru II. V roce 1933 ho sovětská vláda prodala knihovně Britského muzea v Londýně, kde je uložen dodnes. Britská národní knihovna také stála v čele projektu digitalizace kodexu. Práce trvaly čtyři roky a od července 2009 je text Sinajského kodexu dostupný na www.codexsinaiticus.org.
Není tak úplně jasné, co von Tischendorf podnikl. Podle jedné verze si Bibli vypůjčil, aby ji nechal v Petrohradě okopírovat. Podle jiné verze ji mniši německému archeologovi prodali a lze to dokázat kupní smlouvou. Zlé jazyky tvrdí, že šlo o prachsprostou krádež.