Nomina sacra („posvátná jména") jsou zkratky některých podstatných jmen a jejich nejstarší doklady se nacházejí v řeckých biblických rukopisech.
U nekřesťanských spisů se na tento jev prakticky nenarazíme. Pouze asi 11 z 300 řeckých křesťanských rukopisů, které pocházejí z období před rokem 300 n. l., postrádá nomina sacra. Autorem tohoto latinského označení je německý paleograf a filolog Ludwig Traube (1861–1907).
Zkracování „božských“ jmen
Jako nomina sacra se označuje celkem 15 podstatných jmen.
Tato slova byla psána ve zkrácené podobě. Bud´se použilo jen první a poslední písmeno (tzv. kontrakce, „stažení“), nebo pouze první dvě písmena (tzv. suspenze, „vypuštění“).
Uveďme si čtyři hlavní jména, která byla od počátku v křesťanských textech pravidelně zkracována:
- Theos („Bůh“)
- Kyrios („Pán“): Slovo kyrios („pán") mohlo v kontextu označovat „jakéhokoli pána“, ale zapsané ve zkratce jako KS se mohlo vztahovat pouze k Bohu nebo k Ježíšovi.
- Iésús („Ježíš“)
- Christos („Kristus“, doslova „Pomazaný“).
Nomina sacra jsou jedním z prvních dokladů křesťanské vizuální a materiální kultury. Tyto zkratky nám připomínají, že křesťané nesdělovali svou teologii pouze slovy, ale také pomocí vizuálních symbolů.
Použité zdroje:
Michael J. Kruger, „One of the Most Remarkable Features of Early Christian Manuscripts“. Publikováno: 27. 11. 2023.
Scott D Charlesworth, „Consensus standardization in the systematic approach to nomina sacra in second- and third-century gospel manuscripts“, Aegyptus 86 (2006), s. 37-68.