Markovo evangelium 15,38
A chrámový závěs se roztrhl vedví odshora až dolů.
Dvě mimořádná znamení doprovázela Ježíšovu smrt na kříži: tma, která nastala za „bílého dne“, a roztržení chrámového závěsu v jeruzalémském chrámě.
Rukopisné varianty
Z hlediska textověkritického tu není žádný závažný problém. Kritické vydání řeckého textu Nestle-Aland (28. vyd.; 2012) se v Mk 15,38 přidržuje čtení nejstarších rukopisů, např. Sinajského kodexu a Vatikánského kodexu ze 4. století.
Dva majuskulní rukopisy z 6. století, jeden minuskulní rukopis z 9. století a jeden lekcionář z 13. století přidávají do textu částici idú („hle“), zřejmě pod vlivem čtení v paralelním textu v Matoušově evangeliu (Mt 27,51): „A hle, chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů.“
Bezův kodex (5. stol.) má v textu navíc slovo meré (množné číslo od řeckého slova meros = „část, kus, díl“): „A chrámová opona se roztrhla na dvě části [εις β μερη], odshora až dolů.“ Místo číslovky dyo („dvě“) je zde numerická hodnota vyjádřena pomocí řecké souhlásky beta (β).
Rukopis W (4./5. stol.) začátek vynechává a ponechává jen slova „odshora až dolů“.
Lexikální zvláštnosti
Řecké sloveso schizó („roztrhnout, rozpoltit“) použil evangelista Marek pouze dvakrát: pro roztržená nebesa při Ježíšově křtu a pro roztržený chrámový závěs při jeho smrti na kříži. Ojedinělé čtení má rukopis 495 z 12. století. V původním znění má aorist erragé od slovesa régnymi („roztrhat“), který pak korektor opravil na eschisthé.
Ostatní evangelisté – Matouš a Lukáš – také mají ve vyprávění o Ježíšově smrti (Mt 27,51; Lk 23,45) sloveso schizó, ale při líčení Ježíšova křtu používají jiné sloveso: anoigó („otevřít“). Podle evangelisty Lukáše se chrámová opona roztrhla ještě před tím, než Ježíš na kříži skonal (Lk 23,44-45).
Uspořádání Šalomounova chrámu v Jeruzalémě
Vnitřek Šalomounova chrámu byl trojdílný:
- předsíň,
- svatyně,
- velesvatyně.
Před vchodem do velesvatyně stál kadidlový oltář, stůl pro posvátné (dosl. „předkladné“) chleby a deset svícnů. Tento chrám zničili roku 587/6 př. n. l. Babyloňané. Když perský král Kýros porazil Babyloňany, dovolil r. 538 př. n. l. odvlečeným Židům vrátit se do země a dovolil jim také obnovit zbořený chrám. Správcem Judska byl tehdy Zerubábel. R. 515 byl chrám dokončen je nazýván jménem Zerubábelovým.
V roce 19 př. n. l. začal s přestavbou Zerubábelova chrámu král Herodes Veliký (37-4 př. n. l.). Rozměry chrámu musely odpovídat rozměrům Šalomounova chrámu, postaveného v 10. stol. př. n. l. Vchod do předsíně byl otevřený a umožňoval pohled na závěs ve dveřích, na kterém byly vyšity hvězdy. Velesvatyně byla oddělena dvojím závěsem přes celou šířku budovy. Byla to temná, prázdná místnost. V létě roku 18 př. n. l. se konalo slavnostní posvěcení chrámu. V r. 70 n. l. zničili chrám Římané.
Vnější, nebo vnitřní chrámový závěs?
Vykladači se neshodnou, o který závěs v jeruzalémském chrámu se jednalo. Podle některých je tu míněn závěs, který odděloval velesvatyni od zbytku chrámu. Na rozdíl od pohanských chrámů byla vlastní svatyně židovského chrámu prázdná, a byla tak místem mimořádného setkávání velekněze s neviditelným Bohem. Roztržení závěsu naznačuje, že Ježíšova smrt je obětí, která otvírá cestu k setkání s Bohem. To, že se závěs roztrhl odshora dolů, naznačuje, že jde o Boží zásah, podobně jako se „roztrhla“ nebesa, když Bůh promluvil při Ježíšově křtu (Mk 1,10).
Pokud by se jednalo o závěs, který odděloval vnitřní chrámový okrsek, kam směli jen Židé, od chrámového nádvoří, potom by Marek měl na mysli Ježíšova slova, že chrám má být místem modlitby pro všechny národa. (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, 2026, s. 288).
David Ulansey upozorňuje, že podle židovského kněze a spisovatele Flavia Josefa (37 až asi 100 po Kr.) představoval vnější závěs „jakýsi obraz vesmíru“. A není náhoda, že roztržení tohoto závěsu, na kterém byl vyobrazen pohled na celá nebesa, nám připomíná začátek evangelijního vyprávění, „roztržení nebes“ při Ježíšově křtu v Mk 1,10: A hned, jak vystupoval z vody, uviděl, že se roztrhávají nebesa a že Duch jako holubice sestupuje k němu (viz D. Ulansey, „The Heavenly Veil Torn: Mark's Cosmic Inclusio“, Journal of Biblical Literature (roč. 110, č. 1 [jaro, 1991], s. 123-125).
„(211) (…) Chrám měl zlatá vrata, vysoká pětapadesát loket a široká šestnáct. [212] Před nimi byla zavěšena jako opona ve stejné velikosti babylonská látka, pestře utkaná z hyakinthu,
lnu, nachu a šarlatu, obdivuhodně vypracovaná. Spojení materiálů nebylo neuvážené, nýbrž představovalo jakýsi obraz vesmíru. (215) Zdálo se totiž, že šarlat naznačuje oheň, kment zemi, hyakinth vzduch a nach moře, a to proto, že se jim podobají barvou, len pak a nach podle původu, protože jeden vydává země a druhý moře. (214) Na oponě byl vyobrazen pohled na celá nebesa včetně znamení zvěrokruhu“ (Válka židovská 5,211-214; překlad Jaroslav Havelka, Jaroslav Šonka).
Daniel M. Gurtner, „LXX Syntax and the Identity of the NT Veil“, Novum Testamentum, roč. 47, č. 4 (2005), s. 344-353. Na základě syntaktického rozboru míst v LXX autor tvrdí, že řecké slovo katapetasma označuje v Novém zákoně vnitřní oponu před velesvatyní.