Hlavní myšlenka: Tento příběh se odehrává během večerní plavby po rozbouřeném jezeru („moři“). Utišením bouře ukazuje Ježíš svou božskou autoritu. Svým učedníkům vytkne, že se bojí a nemají víru. Strach a nedostatek víry spolu souvisejí, stejně jako víra (důvěra) a odvaha.
V Markově evangeliu jsou tři zprávy o „cestě přes vodu“ (Mk 4,35-41; 6,45-52; 8,13-21). Co mají tyto příběhy společného? Ve všech třech rozmlouvá Ježíš se svými učedníky a pokaždé jsou vylíčeni jako ti, kdo nemají dostatek víry nebo porozumění. Tyto tři „cesty přes vodu“ jsou významnými prvky literární a teologické struktury Markova evangelia, protože „přinášejí stále hlubší odhalení obsahu jeho poslání“ (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, CBS-ČBS, Praha 2016, s. 103).
První zpráva o „cestě přes vodu“
Ve 4. kapitole Markova evangelia se objevuje první příběh o „cestě přes vodu“, který zároveň uzavírá oddíl o Ježíšových podobenstvích. Je plný živých detailů, z nichž mnohé jsou v paralelních textech v Mt 8,18.23-27 a Lk 8,22-25 potlačeny nebo vynechány (viz James R. Edwards, The Gospel according to Mark, Eerdmans, 2002, s. 147).
První zpráva o plavbě přes jezero obsahuje „přírodní zázrak“, i když některé použité výrazy ukazují spíše na exorcismus („vyhánění zlého ducha“). Americký novozákoník Robert H. Stein k tomu poznamenává, že „jejich přítomnost ve vyprávění je připomínkou toho, že svět Nového zákona není striktně rozdělen do kategorií, jako jsou ‚exorcismy‘ a ‚přírodní zázraky‘“ (Robert H. Stein, Mark, Baker Academic, 2008, s. 240).
Toto Markovo vyprávění může mnohým posluchačům-čtenářům připomínat starozákonní příběh o proroku Jonášovi, který žil v 8. století př. Kr. Ježíš během bouřky spí, stejně jako prorok Jonáš: „Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul“ (Jon 1,5; ČEP). V Novém zákoně je to jediná zmínka o Ježíšově spánku. Námořníci probudí Jonáše, protože mají strach o svůj život, a chtějí, aby se za ně modlil ke svému Bohu. Losováním zjistí, že bouře se rozpoutala kvůli Jonášovi, který nechtěl poslechnout Boží příkaz jít do asyrského města Ninive a hlásat tam blížící se Boží soud. Jonáš je vybídne, ať ho hodí do moře, jedině tak bouře přestane. „I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit“ (Jon 1,15; ČEP). Mezi oběma příběhy je však zásadní odlišnost: bouři v Jonášově případě způsobila jeho neposlušnost. Pokud chtěl Marek odkázat na tento příběh, tak proto, že je „zde někdo větší než Jonáš“ (Mt 12,41; Lk 11,32).
Galilejské „moře“
Dramatičnost celého příběhu podtrhuje použití slova „moře“ (řecky thalassa). Jedním z prvních písemných dokladů použití slova „moře“ v souvislosti s Galilejským jezerem máme právě v Markově evangeliu. Pro Židy, kteří byli suchozemci, představovalo moře nebo velké množství vody místo ohrožení. V jejich představách bylo moře prostorem, v němž se jako vodní nestvůry objevovaly různé protibožské síly. V žalmu 107 je moře vylíčeno jako nepřátelská bytost, která chce námořníky pohltit. Vlny se utiší teprve na Hospodinův pokyn (Ž 107,29: „utišil tu bouři“), takže pokud někdo bouři přežije, měl by za to děkovat Bohu. To byl svět, ve kterém žil Ježíš a ve kterém později psal Marek (viz Petr Pokorný, Má to smysl. Rozhlasové rozhovory o biblických textech vedl s autorem Petr Vaďura, Vyšehrad, Praha 2012, s. 63-64).
Markovo evangelium 4,35-41 [Sinajský kodex, 4. stol.]
35. A říká jim v onen den, když nastal večer: „Přeplujme na druhou stranu.“ 36. Opustili zástup a vzali ho s sebou, tak jak byl, v té lodi. Byly s ním i jiné lodě. 37. Nastává velká větrná bouře. Vlny se valily proti té lodi, {takže loď už byla téměř plná.}
38. On však spal na podušce na zádi.
Budí ho a říkají mu: „Učiteli, je ti jedno, že umíráme?“
39. Vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni! Utiš se.“ Vítr ustal a nastalo velké ticho.
40. Řekl jim: „Proč jste ustrašení? Ještě nemáte víru?“ 41. Velmi se báli a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?“
Textové poznámky
35. A říká jim v onen den, když nastal večer: Vyprávění je uvozeno zdvojeným časovým určením, které je pro Marka charakteristické: „v onen den“ a „když nastal večer“.
„Přeplujme na druhou stranu“: Dosl. „Projděme na druhou stranu“, tj. na severovýchodní část Galilejského jezera. Sloveso dierchomai („projít, procestovat, přejít“) má v tomto kontextu význam „přeplout, přeplavit se“. Tvar dielthómen je vybízecí konjunktiv a v Novém zákoně je ještě na dvou místech: Lk 2,15 („Pojďme až do Betléma“); Lk 8,22 („Přeplavme se na druhou stranu jezera“). Slovo peran ve funkci předložky s genitivem znamená „na druhou stranu, na druhý břeh“.
Lukáš na paralelním místě (Lk 8,22) přidává slovo „jezero“ (limné): „na druhou stranu jezera“.
36. Opustili zástup: Řecké sloveso afiémi může znamenat jak „opustit“, tak „propustit“, proto je možný i překlad: „Propustili zástup“. V kodexech Sinajském a Vatikánském začíná v. 36 doslova takto: „A opustivše [afentes] ten zástup, berou ho s sebou“. Papyrus 45vid, Bezův kodex, Washingtonský kodex a kodex Koridethi mají místo participia aoristu sloveso v historickém přítomném čase: „A opouští [afiúsin] ten zástup a berou ho s sebou“.
jiné lodě: Bezův kodex (5. stol.) přidává slovo „mnoho“: „Bylo s ním mnoho jiných lodí.“
Evangelista Marek se na rozdíl od Matouše a Lukáše zmiňuje o lodích, které doprovázejí loď s Ježíšem a jeho učedníky (Mk 4,36). Tato zmínka bývá někdy přehlížena. Jiří Mrázek ve svém komentáři k tomu poznamenává: „Zmínka o dalších lodích je zajímavá tím, že se objeví zčistajasna, a stejně náhle se zase vytratí. (…) Můžeme se jen dohadovat, že v následujícím dramatickém sledu událostí sdílely stejné problémy jako loď, na které byl přímo Ježíš – ale jak to s nimi dopadlo, už nám nikdo neřekne“ (Markovo evangelium 1-8, Mlýn, Jihlava 2018, s. 93).
37. velká větrná bouře: Slovo lailaps („vichřice, bouře, smršť“) se v Novém zákoně vyskytuje 3krát: Mk 4,37; Lk 8,23; 2 Pt 2,17. Toto vyjádření zdůrazňuje intenzitu větrné bouře, aby tím více vynikla Ježíšova moc nad přírodními živly. Matouš má na paralelním místě (Mt 8,24) slovo seismos, které znamená „otřes, zemětřesení“.
Vlny se valily proti lodi: Původní verze Sinajského kodexu neobsahuje následující slova „takže loď už byla téměř plná", která jsou doložena v ostatních významných řeckých rukopisech.
takže loď už byla téměř plná: Původní verze Sinajského kodexu tato slova vynechává. Některé minuskulní rukopisy (např. rukopisy 33 a 1241) zde mají sloveso bythizó („ponořit, potopit“): „takže se téměř potápěla“. Lekcionář 773 (11. stol.): „Nastává velká větrná bouře, Vlny se valily proti lodi, takže se už téměř potápěla.“
V roce 1986 byla poblíž kibucu Ginosar na západním břehu Galilejského jezera objevena loď z 1. stol. Byla 8,2 m dlouhá a 2,3 m široká. Mohla pojmout až 15 lidí. Viz Shelleey Wachemann, The Galilee Boat:2,000-Year-Old Hull Recovered Intact“, Biblical Archaeology Review 14/5 (1988), s. 18-33.
38. na podušce: Marek jako jediný z evangelistů používá v tomto příběhu slovo proskefalaion („polštář, poduška“), které se už jinde v Novém zákoně nevyskytuje. Užití určitého členu u tohoto slova může naznačovat, že „poduška“ byla součástí lodního vybavení, pravděpodobně se jednalo o nějaký podhlavník nebo pytel se zátěží.
39. Vstal, pohrozil větru a řekl moři: V nejstarších rukopisech je tu v souvislosti mořem použito sloveso eipen („řekl“), jako kdyby nebylo třeba ani zvýšit hlas, aby uposlechlo Ježíšovo slovo.
velké ticho: Závěrečné „velké ticho“ je opakem „velké bouře“. Slovo galéné („klid, bezvětří na moři“) se vyskytuje pouze v evangeliích: Mt 8,26; Mk 4,39; Lk 8,24. V Lukášově evangeliu na paralelním místě (Lk 8,24) přídavné jméno „velké“ není.
40. „Proč jste ustrašení? Ještě nemáte víru?“: Slovo deilos znamená „zbabělý, ustrašený“. V evangeliích je pouze v příběhu o utišení bouře u Matouše a Marka.
Některé pozdější rukopisy (například Alexandrijský kodex, rukopisy byzantské skupiny) čtou v tomto verši místo οὔπω (upó, „ještě ne-“) πῶς οὐκ (pós úk, „jak to, že ne-“). Slovo pós zjemňuje Ježíšovu výtku: „Jak to, že nemáte žádnou víru?“
41. Velmi se báli: V řeckém textu je doslova „A báli se strachem velikým“. Stejná vazba je použita v Lukášově evangeliu 2,19 (ČEP): „Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.“ Slovo fobos znamená „strach“, ale také „úzkost, bázeň“. Strach či bázeň učedníků připomíná bázeň lodníků ve starozákonním příběhu o Jonášovi (Jon 1,10; ČEP): „Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: ‚Cos to udělal?‘ Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl.“
„Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?“: Bezův kodex na konci tohoto verše obrací slovosled: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i moře a vítr?“. Srov. kumránský fragment 4Q521 (cca 1. stol. př. Kr.): „[neboť ne]be a země budou naslouchat svému mesiáši“, v: Rukopisy od Mrtvého moře, přeložili Stanislav Segert, Robert Řehák a Šárka Bažantová, Praha 2007.